STAVÍME HŘÍŠTĚ

Pro zájemce o plážový volejbal, kteří by si chtěli vybudovat své vlastní hřiště (správně se odborně nazývá rete) je tu návod jak na to. Ve srovnání se zázemím pro jiné sportovní disciplíny je sice jeho výstavba relativně jednoduchá, ale má i svá úskalí. Pokud má kurt splňovat parametry požadované současnými oficiálními pravidly, je nutné počítat s poměrně velkým prostorem.

K rozměrům samotného hřiště, které jsou stanoveny na 8 x 16 m je nutné přidat i prostor kolem něj za ohraničovacími čárami ("lajnami"). Jako minimum je doporučováno aspoň 3 m za zadními okraji hřiště a 2 m na bocích, za optimální rozumné rozměry lze však pokládat aspoň 5 m navrch na zadních a 4 m navíc na bočních okrajích. Na větších hřištích se totiž v případě potřeby dají pořádat i turnaje. Výsledek by měla být plocha aspoň 22 x 12 m, v optimálním případě pak 26 x 12 m. Dalším důležitým, ale často podceňovaným faktorem je poloha tohoto prostoru - ideální je orientace hřiště tak, aby jeho osa byly orientována ve směru sever-jih, takže slunce bude svítit spravedlivě na celý kurt.

Pokud je takovýto prostor k dispozici, dá se na něm beachvolejbalový ráj vystavět. Jako první krok se na prostoru vybraném pro vlastní hřiště odebere svrchní vrstva zeminy zhruba do hloubky 1 metru (aspoň 80-90cm). Na tuto plochu se pak naveze speciální plnivo zvané makadam frakce 90 - 120 mm (tedy velikosti hrudek), kterým se vyplní celá plocha kurtu až do výšky 40-50cm hrubý makadam frakce 90-120 mm, Tato vrstva má důležitou funkci - slouží pro odvod vody z pískové vrstvy a nevyplácí se ji zanedbat. Na makadam položíme geotextílii, která jej oddělí od písku, který se naveze na textilii v takové vrstvě, aby zarovnala hřiště s okolním terénem. K těmto účelům vyhoví i textilie používaná na stavbách silnic a železnic.

Hřiště pro beachvolejballové kurty - schéma:

ilustrace z materiálů firmy JIH (Ing. Jiří Huptych) http://www.jih-sportovnistavby.cz

  1. Propíraný jemný křemičitý písek- zrnitosti 1/4 mm, volně ložený. Tloušťka pískové vrstvy je cca 30 cm.
  2. Geotextilie
  3. Zemní pláň upravená tak aby odpovídala předpokládanému sklonu povrchu se spádem od 0,8 do 1,0%. Spád nesmí přesáhnou délky 40 m. Zemní pláň se nesmí v žádném případě odchýlit od jmenovité výšky celkové mocnosti konstrukce o více jak 10%, nejvíce však 30 mm. Musí být zhutněná, povrchově upravená tak, že je zaručeno její bezvadné odvodnění.)

Alternativou je vícevrstvá struktura kdy první (základní) složku tvoří podkladová vrstva - hrubý štěrk 10 - 15 cm, na něm je navezena další tenká 1 - 2 cm vrstva jemného štěrku a na ní pak položena geotextilie. Na tu se nasype písková povrchová vrstva do úrovně povrchu terénu.

Ve vzdálenosti 2 m od bočních lajn na středové ose hřiště vyhloubíme u okrajů hřiště dvě úzké jámy, 1 m hluboké od dolní části skrývky, do kterých budou zapuštěny a zabetonovány dvě trubky pro kůly sloužící k upevnění sítě. Horní hrana trubek o průměru 8 - 15 cm by měla sahat do úrovně nasypaného makadamu. Pozor, na to, aby vnitřní průměr těchto trubek byl o 5 mm větší, než vnější průměr kůlů, které do nich budou usazovány, což kromě snazší manipulace s nimi umožňuje i přestavbu kurtu na hřiště pro plážový fotbal nebo házenou.

Kůly pro upevnění sítě musí mít délku 335-365 cm (50-80 cm ve vodící objímce, 40 cm písek, 240cm výška sítě, 5 cm rezerva), a ve výšce 50-80cm musí být vybaveny zarážkami nebo prstenci, o které se zachytí, aby nad zemí vyčnívaly v požadované výšce.

Po ztuhnutí betonu s osazenými trubkami se na makadamový základ položí geotextilie, nebo stavební látka, která ho oddělí od písku a zabrání prolínání a "propadání" pískového povrchu do štěrbin mezi hrubou základovou vrstvou. Na ni lze už navézt písek, kterým se vyplní plocha hřiště na úroveň terénu.

I když řada kurtů je vybavena jen nataženými stuhami zastupujícími lajny, pro lepší vzhled i jako ochranu proti prorůstání plevele je vhodnější osadit obvod hřiště chodníkovými obrubníky, zasazenými v jedné rovině s pískem a na druhé straně rovněž stejně výškově shodné s rostlým terénem.

Písek je nejlépe použít jemný tzv. sklářský nebo říční, o malé zrnitosti (0,31 - 0,33).

Odkud písek : www.pisky.cz kvalitní písek pro beachová hřiště & na www.kamenivo.cz lze najít kompletní seznam pískoven a štěrkoven v ČR. Podkladové textilie: lze použít např. neotex , uotex.cz (www.geosyntetika.cz)




Další poznámky k prevenci a léčbě bolestí ramena.

 


"Žádný jiný kloub v těle si nevyžaduje takovou péči jako rameno. Jak již bylo zmíněno posledně, je to kloub s největším rozsahem pohybu. To je dáno malou jamkou a velkou hlavicí kloubu. Ramenní kloub je sice hodně pohyblivý, ale také hodně ohroženým kloubem mikrotraumatizací a následným chronickým postižením. Vzniká nestabilita kloubu vytažením kloubního pouzdra a tzv. „impingement syndrom“ narážením hlavice na stříšku tvořenou klíční kostí a nadpažkem (akromionem). Tomu musíme zabránit. Z toho plyne, že největší význam má prevence. Ta je zde asi důležitější, jak všechno ostatní a pokud se dá někdo na sport, kde je rameno nadmíru přetěžováno (jako např. volejbal, tenis, badminton, atletika-hod oštěpem apod.), potom musí na prevenci myslet. Principem prevence je udržet hlavici v kloubu, aby se zabránilo vytažení pouzdra vpředu a zkrácení vzadu. To znamená zaměřit se na posilování a protahování svalstva pletence ramenního, které stabilizuje horní konec pažní kosti v kloubu. Rovněž je potřeba myslet na stabilizátory lopatky. Ty zabraňují odstávání lopatky a její zevní rotaci a způsobují správné postavení kloubní jamky. Základním principem preventivních cvičení je udržet svalový tonus (napětí), délku a sílu  všech svalů stabilizujících rameno. Nechci vyjmenovávat všechny stabilizátory ramena, ale stručně bych se věnoval některým. Hlavními statickými stabilizátory je kloubní pouzdro a zesilující vazy, z nichž nejdůležitější je vaz, který zesiluje dolní část pouzdra  a zabraňuje tak vytažení hlavice nahoru. Dynamické stabilizátory jsou tvořeny hlavně svaly, které tvoří tzv. rotátorovou manžetu. Končí na velkém hrbolu pažní kosti a zajišťují správnou polohu pažní kosti vyrovnáním napětí mezi zevní a vnitřní rotací. Dále tlačí hlavici pažní kosti do středu jamky hlavně při zvedání paže nad horizontálu (zde největší měrou nadhřebenový sval – supraspinatus). Dalším důležitým stabilizátorem je dvouhlavý pažní sval (biceps). Šlacha jeho dlouhé hlavy jako jediná stabilizuje pouzdro vpředu. Její správný tonus je téměř klíčový pro zabránění nestability. Tyto dvě jednotky jsou nejvýznamnější pro dynamickou stabilizaci pro všechny sportovce s aktivitami nad hlavou (tedy rotátorová manžeta a dvouhlavý pažní sval).  Další důležitou jednotkou jsou svaly zapojující se do tzv. decelerační fáze (při a po úderu do míče). Posilovat je třeba: dvouhlavý pažní sval, široký zádový, subscapularis-na vnitřní straně lopatky, velký prsní sval. Tedy všechny, co způsobují vnitřní rotaci paže. Na protažení se zaměřujeme u svalů, které při úderu se protahují proti odporu - to jsou zevní rotátory paže. Nesmíme zapomenout ani na stabilizátory lopatky (trapézový sval, zvedač lopatky - levator scapulae, rombické - mezilopatkové svalstvo, přední pilovitý sval - serratus anterior). Kdybych to shrnul: je třeba udržet hlavici kosti pažní v jamce kloubu a zabránit nestabilitě. Na místě je posilování a protahování svalů, které kloub stabilizují. A ne svalů, které by mohly nestabilitu ještě zvětšit. To se týká hlavně deltového svalu, který se často posiluje při bolestech ramena. A pokud jsou stabilizátory ramena ochablé a zkrácené, tak se nestabilita ještě prohloubí. Pažní kost je tlačena směrem vzhůru a vzniká tak sekundární impingement syndrom (viz minulý článek). Pokud dojde k bolestem zapříčiněných nestabilitou, kdy dojde jen k malému vytažení pouzdra můžeme ještě v této fázi myslet na konzervativní léčbu. Ta se týká zpravidla omezením nebo přerušením zátěže na rameno. Dále se podávají protizánětlivé léky. Z rehabilitace je vhodná fyzikální terapie. Samozřejmě, že základní význam má posilování a protahování, jak již bylo uvedeno výše. Při léčbě však musíme počítat s limitujícím faktorem a tím je bolest. Konzervativní léčba by měla být asi tak  do půl roku, maximálně do roka. Pokud se ani po této době stav nelepší, potom by se mělo přejít k operaci. Jestliže se stane, že se kloubní pouzdro vytáhne hodně nebo se v něm dokonce udělá otvor, potom již konzervativní léčba úspěch zpravidla nepřinese a bude třeba operovat. Jinými slovy: „ díra v kloubním pouzdru se nespraví léky, cvičením ani rehabilitací“. S rozvojem arthroskopie ramena se rozšířila i přesnější diagnostika poškození ramena i spektrum indikací k operaci ramena. Není záměrem tohoto článku vyjmenovávat možnosti operační léčby. Hlavním problémem operační léčby je správná tonizace pouzdra. Musí zabránit nestabilitě, ale na druhé straně nesmí omezit plný rozsah pohybů. Na závěr jedna rada. Protože právě s rozvojem arthroskopie se operace ramena hodně rozšířily a dělají se na  hodně pracovištích. A samozřejmě s rozdílnými výsledky. Proto by hlavní otázkou vrcholového sportovce, kterého rameno živí, mělo být: kolik se takových operací na tom daném pracovišti dělá za rok, s jakými výsledky a kolik lékařů je dělá. To platí samozřejmě i pro výkonnostní sportovce nebo nesportovce. Protože pokud na jednom pracovišti se dělá za rok např. 10  stabilizací ramena a dělají to 3 lékaři, tak průměrně jeden lékař dělá 3 – 4 operace a to je málo. Doufám, že chápete, co tím myslím. Sám tyto operace nedělám, takže o skrytou reklamu se určitě nejedná."

                             Přebrané od: Petr Juda
Zdroj: http://www.hanikvolleyball.cz/cz/clanky



Zatracená technika … a deset doporučení pro trenéry.

 


"Opakovaně se na našich stránkách objevila diskuse o technice herních činností, a to především v komentářích pod články Jiřího Zacha. V podstatě se rozdílné názory točily kolem otázek jako: Co je optimální technika? Existuje jediná správná technika? Je nutné trvat za všech okolností na správné technice? Existuje něco jako individuální pojetí techniky? Je nedodržení správné technikou natolik fatální chybou, že se nedá nijak kompenzovat? Atd. Rád bych se k tomu vyjádřil a v závěru článku shrnul svůj názor do deseti doporučení. Začněme definicí z nejautoritativnější publikace z oblasti tréninku od docenta Dovalila z roku 2002 Výkon a trénink ve sportu. „ Technika je účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu… Teoretickým základem technické přípravy jsou poznatky o motorickém učení. Dominantní není jen průběh pohybu, ale jeho účelnost. (Dovalil, 2002). Držel bych se výrazů účelný a účelnost. Protože v nich je obsažena rychlá a výstižná odpověď na většinu v úvodu vyslovených otázek.

Ale zkusme si to nějak přiblížit. V určitém stádiu musíme mladým hráčům popsat a vysvětlit (či předvést) optimální pohybový průběh určité činnosti. Například u základní techniky útočného úderu vypadá popis brzdícího kroku asi takto: „…  na začátku brzdícího kroku je pravá paže před tělem, levá v mírném pokrčení vedle těla nebo mírně před tělem . V průběhu kroku prudce napnuté paže podél těla zapažují, dokončují pohyb vzad, kam to jen ramenní kloub dovolí – a to v momentu došlapu pravé nohy na zem. Trup se během zášvihu paží začíná mírně předklánět, jinými slovy se zmenšuje úhel mezi trupem a stehny, vlivem mocného pohybu paží vzad a předklonu se boky dostanou dozadu … atd.“.

V jiném stádiu hráče musíme hráčům vysvětlit, že kromě základní techniky existují její varianty, které musí vyhovět podmínkám hry:


1)   Časovému a prostorovému sladění individuálních herních činností

2)    Dovednostem potřebným k úspěšné realizaci herní kombinace, například:


dvoukrokový rozběh smečaře při nácviku útoku po vystřelené nahrávce
zkrácený nápřah útočníka při útoku prvním sledem v časové tísni protažený brzdící krok při útočném úderu po nahrávce blízko k síti

3)    Vnímání, organizace vlastní činnosti a anticipace podle činnosti spoluhráče

4)     Souhru v situačně proměnlivých podmínkách, například: úprava směru rozběhu při nahrávce z pole

atd.

Tyto instrukce nejsou o nic méně či více důležité než informace o základní technice. Obsahem volejbalu jsou totiž převážně tzv. dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Další charakteristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová kontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde se jedná o dovednosti zavřené a kde je kontrola pohybu maximální. Při každém úderu hráč tedy procvičuje nejen „úder jako takový“, ale i vztah mezi parametry úderu: rychlost, směr, úhel a drobné úpravy v zapojení jednotlivých svalových skupin (zápěstí, předloktí, paže). Úvodní Dovalilovu definici a následující dva krátké příklady jsem použil jako východisko pro svých deset doporučení pro oblast rozvoje techniky, tady je:

1)    Základní technika je jedna, totiž nejúčelnější způsob pohybu při provádění příslušné činnosti. Vyházejte z toho především v začátečnickém volejbalu.

2)     Volejbalová hra se vyvíjí a nové okolnosti si vynucují nové techniky (viz palcová technika u nahrávačů). Sledujte tento vývoj a reagujte na něj.

3)     Na správném technickém provedení musíte jako trenéři u mládeže nekompromisně trvat, pokud tato technika ovšem odpovídá požadavkům hry.

4)      Pokud stávající technika neodpovídá novým vývojovým trendům hry, je potřeba tuto techniku změnit.

5)      Fakt, že nějaký hráč uspěl a prosadil se ve vrcholovém volejbalu navzdory nějaké technické chybě, která se u něho vyskytuje, není důvodem k poklesu trenérského důrazu na vyžadování správné techniky v tréninku mládeže. Jedná se o kompenzaci chybné techniky jinými výraznými přednostmi.

6)     Technickou přípravu nelze izolovat od ostatních složek tréninku: taktické, kondiční a psychologické.

7)     Individuální styl provedení herní činnosti je specifické (nestandardní) uplatnění správné techniky v určitých situacích, nikoliv ignorování zásad techniky a kompenzace jinou oblastí. Rozlište nesprávnou techniku a individuální styl.

8)      Korekce a přeučování nesprávné techniky jsou v době pozdního juniorského věku či v dospělosti obtížné, ne-li nemožné.

9)      Zásady techniky všech herních činností jsou popsány v knize Volejbal 1 a na DVD Útok, resp. Přihrávka.

10)  Pokud odhalíte nějaké nejasnosti či nesprávnosti. Napište o nich, rád zareaguji, či provedu korekce.

Vrátil bych se zpět na začátek článku k výrazům účelný a účelnost. Držte se jich v trenérské praxi. V otázce rozvoje techniky vám stačí."

                                
Přebrané od:Zdeněk Haník
Zdroj: http://www.hanikvolleyball.cz/cz/clanky/pravidelne-rubriky/



Predstavujem Vám webové stránky RA.FA. Volley, ktoré Vás vtiahnu do sveta volejbalu, športu a dobrej zábavy. Dúfam, že sa neurazíte ak budem písať v mojom rodnom jazyku, teda slovensky.
Neznamená to však, že sa budem venovať len slovenskému volejbalu ale budú to "federatívne" stránky slovenského a českého volejbalu.
Takže športu zdar a volejbalu tiež!
Kontakt Radoslav Fašang Hnězdenská 735/6 18100 Praha 8

Custom Myspace Clock
Produkčná osoba

RaFa alias Radoslav Fašang

V prípade že som niekoho urazil alebo uverejnil informáciu ktorá sa nezakladá na pravde prosím ospravedlnte ma a žiadam Vás aby ste ma informovali o nej aby som to mohol napraviť.

Vopred ďakujem za pochopenie a spoluprácu.
RaFa
 
Dnes již byli 4 visitors (14 hits) zde!
=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=